- 10.5.2022
„Chci toho co nejvíc vědět a umět,“ vysvětluje praporčík Lukáš Kovanda, proč se nedá přehlédnout hned z několika důvodů. „Nechci ale vynikat na úkor druhých, rád pomáhám ostatním,“ dodává.
U strakonického útvaru slouží jako specialista na místě řízení palby. Náplní jeho práce, jednoduše řečeno, je řídit palbu podřízených jednotek, které chrání vzdušný prostor. „Často to přirovnávám k počítačové hře,“ potvrzuje Kovanda, že se jedná o zajímavou práci.
Podílí se na modernizaci techniky
Speciální techniku obsluhuje deset let. I proto byl vybrán, aby se společně s odborníky a funkcionáři z útvaru i nadřízených složek podílel na modernizaci systémů velení a řízení. „Jako koncový uživatel se snažím přispívat zkušenostmi člověka, jehož úkolem je tuto techniku obsluhovat,“ vysvětluje svou úlohu v modernizačním týmu. „Je to nová zkušenost, jež mě posouvá dál a díky níž se naučím nové věci. Nehrozí mi tak vyhoření,“ říká praporčík Kovanda, jenž si rozšiřuje schopnosti také v oboru elektro, který vystudoval.
Vedle techniky se věnuje i boji zblízka. Je držitelem osvědčení pro instruktora druhého stupně. „Momentálně necvičím tak často, jak bych si přál. Pandemie Covid-19 zasáhla i do tréninků bojového umění. Navíc u útvaru plníme řadu dalších, neméně důležitých úkolů,“ objasňuje. Schopnosti si tak udržuje hlavně díky soustředěním a seminářům, jež bývají organizovány pod hlavičkou mezinárodní asociace Musado (WMA – World Musado Association) a na kterých se setkávají nejen instruktoři z armády, ale i policie a dalších bezpečnostních složek.
Pro mladé je vzorem
Ačkoliv si to možná ani neuvědomuje, řadu mladých lidí přivedl do armády právě on. Ve Strakonicích slouží hned několik vojáků, kteří se pro vstup do armády rozhodli už jako malí, když Lukáš vedl jejich dětský tábor. „Jeden hoch i brečel, že tábor končí. Jiný zase, největší raubíř, mi přišel poděkovat a slíbil, že se polepší,“ vzpomíná praporčík Kovanda. „Děti jsou upřímné a dokáží být i vděčné,“ vysvětluje, proč jej práce s nejmladšími baví.
Jako profesionální voják slouží 15 let. Práce v armádě se mu zalíbila už v době, kdy absolvoval základní vojenskou službu. Po jejím ukončení sice několik let pracoval v civilu, ale nakonec jeho kroky stejně zamířily do armády. „Vždy mě lákala uniforma a líbila se mi kázeň, která je s vojenskou službou spojována. Otec byl také voják. Škoda, že už není mezi námi. Byl by na mě hrdý,“ říká praporčík Kovanda.
Na koníčky moc času nezbývá
Na záliby mu při jeho pracovním nasazení moc času nezbývá. „Zrovna nedávno jsem se asi po dvou letech zase pustil do lepení papírových modelů,“ prozrazuje Lukáš, jehož největší chloubou je model celého komplexu Pražského hradu. „Také mám rád vláčky. To je ale drahý koníček, takže si jej nechám na pozdější léta,“ uzavírá se smíchem praporčík Lukáš Kovanda.
Autorka: kapitánka Jana Samcová
Vydáno 1.2.2022
